Stoiber je vedoucí antibyrokrat v EU

Za účasti E. Stoibera, předsedy EK J. M. Barrosa a komisaře G. Verheugena byla minulý týden v Bruselu představena patnáctičlenná skupina odborníků (je mezi nimi i bývalý český eurokomisař P. Telička) se zkušenostmi z evropských institucí, státní správy, průmyslu, odborů, nevládních organizací, ekologických institucí či organizací na ochranu zájmů spotřebitelů. Ta má za cíl do 3 let představit návrhy pro EK, jak do roku 2012 zredukovat evropskou byrokracii v podnikatelské oblasti o 25%. Pro uvedenou skupinu odborníků bude připravovat podklady dvacetičlenný tým evropských úředníků.

Stoiber prohlásil, že hodlá hovořit zejména s největšími evropskými firmami a podnikatelskými sdruženími, což by jemu a jeho týmu mělo pomoci identifikovat největší byrokratické překážky, bránící či znesnadňující konkurenceschopnost evropského hospodářství ve světovém měřítku.

Je samozřejmě otázkou, jak bude moci expertní tým bez zřetelných kompetencí ovlivnit další rozhodnutí EK v otázce debyrokratizace evropských procesů, když se to dosud příliš nezdařilo ani v této věci odpovědnému komisaři G. Verheugenovi.

2,8% stojí byrokracie výběru daní

Získat do státní pokladny stokorunu vyjde na 2,80 koruny. Na Slovensku na 1,50 koruny, ve Francii 1,40 a ve Spojených státech na pouhých padesát haléřů. Na první pohled je tak vidět, kolik peněz zbytečně vyhazujeme za byrokracii.

Zdroj: Jak se platí daně 2008: Placení daní se zjednodušuje, ale stále je třeba více reforem

ČR nejhorší ze zemí EU

Administrativní náročnost placení daní je pro podniky stále velkou zátěží. V celosvětovém průměru potřebuje jedna společnost každý rok téměř dva měsíce na splnění svých daňových povinností. Mezi zeměmi jsou však velké rozdíly – například v Ázerbajdžánu trvá zaplacení spotřební daně 105 dní, zatímco ve Švýcarsku to společnosti zvládnou za jediný den. Švédským společnostem stačí vyplnit jeden elektronický formulář, zatímco v Bělorusku čeká podniky 124 daňových plateb ročně.

Z hlediska administrativní náročnosti skončila Česká republika v poslední desítce (168. místo), neboť společnosti zde potřebují 930 hodin ročně na splnění daňových povinností. To je nejvíce ze všech zemí EU. V Bulharsku, které je v rámci EU na předposledním místě, potřebují společnosti 600 hodin. Právě kvůli této administrativní náročnosti se Česká republika umístila až na 113. místě žebříčku výhodnosti daňového systému. Celkové daňové zatížení, které studie vyjadřuje jako podíl všech povinných daní a odvodů na zisku společnosti, je v České republice téměř 50 %. Nejvíc (skoro 80 %) tvoří odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.

„Srovnání času nutného na splnění všech daňových povinností podniků působících v ČR s ostatními státy ukazuje, že právě administrativní náročnost daňového systému je jednou z největších slabin podnikatelského prostředí ČR. Daňová reforma, která začne platit na začátku příštího roku, bohužel tuto administrativní náročnost nesníží, a tak by tento problém měl být i nadále v popředí úvah při dalších případných změnách daňového systému ČR,“ uvedl Petr Hájek z PricewaterhouseCoopers. (Placení daní se zjednodušuje, ale stále je třeba více reforem - celá zpráva)

Tabulka. Výhodnost daňového systému
(podrobnou metodologii najdete v části 1 zprávy)

	Pořadí
Země	Počet plateb	Čas na splnění daňových povinností	Celkové daňové zatížení	Výhodnost daňového systému
Irsko	15	9	23	6
Velká Británie	10	22	52	12
Dánsko	15	37	40	13
Norsko	3	16	86	16
Lucembursko	58	4	47	17
Lotyšsko	7	78	37	20
Estonsko	21	15	118	31
Nizozemsko	15	60	88	36
Švédsko	2	30	141	42
Slovinsko	58	92	73	63
Belgie	24	49	154	65
Portugalsko	10	123	94	66
Německo	39	65	124	67
Litva	68	54	112	71
Rakousko	58	57	142	80
Francie	65	36	157	82
Finsko	51	98	109	83
Řecko	54	93	114	86
Bulharsko	42	160	59	88
Španělsko	10	116	149	93
Česko	27	168	115	113
Itálie	35	134	164	122
Slovensko	83	129	121	122
Polsko	122	146	67	125
Maďarsko	68	126	143	127
Rumunsko	175	70	107	134

Byrokracie a encyklopedie

Mohl jsem místo slova byrokracie uvést administrativa. Synonymum, které je zabarveno spíše neutrálně. Byrokracie zní negativně. Není na škodu se podívat, jak se na toto slovo dívají některé slovníky.

Malá Československá encyklopedie (rok vydání 1984)

Vydána Československou akademii věd. Nutno podotknou, že v tomto slovníku se objevují životopisy i druhořadých funkcionářů KSČ. „Byrokracie zahrnuje privilegovanou vrstvu úředníků, stojící nad lidem a proti němu, a také určitý systém řízení, charakterizovaný formalismem, vydáváním formy za obsah činnosti, jakož i samoúčelností, kdy pravidla fungování organizace se podřizují zájmu jejího uchování a upevnění. Principy likvidace byrokracie v průběhu vítězné socialistické revoluce rozpracoval V. I. Lenin.“ Tehdejší autoři přidali i větu, které mě osobně připadá věrohodnější: „Základy buržoazní teorie byrokracie vypracoval M. Weber, který pokládal byrokracii za normální přirozenou a trvalou formu sociální organizace. Za její ideální rysy považuje řada buržoazních sociologů neosobnost, racionalitu, přísnou reglementaci a vymezení odpovědnosti.“

Ottův slovník naučný (první sešit vyšel 1888)

Sešity vycházely dvacet let, až do roku 1908. Slovník neměl v obsahu a rozsahu předchůdce, byl výběrem hesel a formou zpracování zcela originální a byl krásně ilustrovaný. Bylo to do té doby největší soustavné české literární dílo a jedna z největších světových encyklopedií vůbec.

„Následkem převratu absolutních vlád ve vlády ústavní a parlamentární i následkem rychlého vývoje některých částí státního společenského života. zvl. národohospodářského, kladou se na byrokracii jisté požadavky, při jichž nedostatku užívá se výrazu byrokracie s jakousi příhanou politickou. Příznaky byrokracie v tomto smysle jsou: mechanická, šablonovitá práce, puntičkářství, formalismus, hovění zastaralým zvykům, přílišné poručníkování, pohodlnost, libovůle, protahování záležitostí, vyřizování dle mrtvé litery zákonů, nařízení a spisův a nikoliv dle potřeb života praktického, nepřihlížení k sociálním úkolům správy, indolence vůči spravovaným, netečnost a odpor proti novotám a opravám přiměřeným měnlivým potřebám života skutečného, odpor a překážení změnám politického směru a vládního systému. Takové byrokracii se právem vytýká, že obyvatelstvo spravované není tu k vůli úřadům, nýbrž naopak, že byrokracie má sloužiti a vyhovovati pokud možno nejlépe potřebám a poměrům spravovaných.“

Politologický úvaha je uvedena v této větě: „Kdežto však liberalismus hleděl omeziti vliv a úkony byrokracie na obor pouhé právní ochrany zájmů sociálních i hospodářských a zavrhoval všeliké dalekosáhlé reglementování státního a společenského života a zasahání i do oboru svobody jednotlivce, kladou se na byrokracii od konservativních stran a zastánců státu sociálního požadavky většího přihlížení a činného zasahání v poměry zejména národohospodářské a sociálně politické.“

To co bylo navrhováno před více jak 100 lety, bych dnes bez výhrady podepsal: „Prostředky proti vadám byrokracie jsou dělení práce a specialisování úřadů, veřejná kritika tisková a parlamentární, možnost stížnosti, soudnictví správní, rozšiřování korporací samosprávných, dobré služební předpisy a hlavně dobrá a vhodná výchova úřednictva po stránce theoretické i praktické.“

Encyklopedie Universum (současné vydání)

„Byrokracie je systém správy, postavený na neosobním rozhodování podle stanovených pravidel, předpisů školenými zaměstnanci.“ Dále jsou uváděny citace různých autorů. Zajímavá je třídní definice: „Byrokracie se také používá k označení skupiny zaměstnanců úřadů (úředníků). Sociologickým i politologickým tématem je podíl této skupiny na moci, resp. její možnosti zneužívat moc. Byrokracie bývá řazena k vládnoucí třídě, která však (podle R. G. Dahrendorfa) nepracuje pro sebe, ale pro měnící se pány. Někdy je byrokracie nazývána servisní třídou."

Státní byrokracie je v demokratickém zřízení z principu apolitická a já dodám, že věčná. Jen extrémisté typu V.I. Lenina ji chtějí zlikvidovat. Ostatní, včetně samotných byrokratů by měli mít zájem o co nejefektivnější administrativu. Tu, pokud nemáme revoluci či válku, můžeme měnit prostřednictvím změny procesů a pravidel. Procesy mají v moci úředníci a pravidla (zákony) politici. Z toho vychází, že pozitivní změna může nastat jen v případě, že se tyto dvě skupiny domluví. Potom přijde kvalitativní změna, kterou můžeme nazývat Novým vládnutím.